Ve dnech 28. - 29. října se v Bilbau konala první konference na téma psychosociální práce, zaměřená na prevenci psychosociálních rizik na pracovišti. Tuto konferenci organizoval OSALAN (Baskitský institut na ochranu zdraví a bezpečnosti práce). Cílem byla hlubší studie a pomoc v prevenci těch rizik, která se týkají mnoha případů a jsou obtížně zjistitelná a vyhodnocovaná. Podle OSALAN jsou syndrom vyhoření, násilí, zahrnující fyzické a psychické násilí v mnoha případech nejčastěji způsobeny vztahy s nadřízenými, spolupracovníky a klienty, zvláště v oblasti sociálních služeb. Tato konference byla první iniciativou pro sdílení informací mezi společnostmi, k zabránění těchto zdravotních rizik mezi pracovníky.
Zdroje: El Correo, Pondělí 25/10/2010
První mezinárodní setkání týkající se projektu „CarEIn: Emoční inteligence u zdravotních a sociálních pracovníků“ se konala 4.-5. března 2010 v Boloni (Itálie).
Tento evropský projekt, vedený společností ABDEM je součástí programu Leonardo da Vinci – přenos inovací, schváleného v roce 2009 Evropskou Komisí (Generálním Direktoriátem pro vzdělávání a kulturu), s trváním dvou let, s počátkem od října 2009.
Hlavním cílem projektu CarEIn bude vývoj výukového prostředí, založeného na technologiích Web 2.0, které bude pracovníkům pomáhat k získání schopností emoční inteligence pro zlepšení kvality jejich každodenních činností a následně bude mít dopad na zlepšení kvality života příjemců zdravotní a sociální péče.
Partneři měli během této schůzky příležitost prezentovat vlastní poznatky získané v rámci průzkumu, provedeného v období prvních měsíců projektu, který byl zaměřen na specifické potřeby pracovníků. Zpráva z průzkumu bude základem pro vývoj obsahu vzdělávání.
Příští setkání partnerů projektu se bude konat v říjnu 2010 v Dánsku.
ŠKOLA ŠTESTÍ
Velmi mě zaujaly závěry Richarda Wisemana, psychologa, který strávil léta studiem fenoménu štěstí. Toto studium pro něj bylo naprostou prioritou. Nejprve: pokud lidem přejde černá kočka přes cestu, pokud rozbijí zrcadlo nebo projdou pod žebříkem, nebudou na tom o nic hůř než ti lidé, kterým se to nestalo.
Pokud o tom někdo z vás pochybuje, říkám, že si za tím kategoricky stojím, neboť na toto téma bylo zpracováno mnoho studií. Pokud štěstí není pověrou … chcete ho pošimrat a zjistit, jestli si ho můžeme vylepšit?
Pro své průzkumy najal Wiseman skupinu 400 lidí různého věku a různých profesí. Rozdělil je do skupin, přičemž vzal v úvahu jejich práci a úspěchy: šťastlivce a ty, jimž štěstí nepřálo. Do jaké skupiny se intuitivně řadíte vy? Pokud si nejste jisti, sledujte, co se bude dít, protože vám to otevře obzory. Během deseti let si obě skupiny lidí vedly deníky, vyplňovaly dotazníky a inteligenční testy. Závěr byl jasný: jejich chování a myšlenky byly příčinou jejich ne/štěstí.
Například při jednom experimentu v rámci tohoto průzkumu dostaly obě skupiny noviny a byly požádány, aby spočítaly, kolik je v nich fotek. „Šťastná“ skupina na to potřebovala sotva pár sekund a „nešťastná“ asi 2 minuty. Proč? Protože na druhé straně novin byl titulek: „V těchto novinách je 43 fotek. Přestaňte počítat.“ Titulek byl ve všech exemplářích, ale ti ze šťastné skupiny ho vzali v potaz, zatímco ti z druhé skupiny ne.
http://www.inteligenciaemocionalysocial.com/893/uncategorized/la-escuela-de-la-buena-suerte
Sedm z deseti pečovatelů, kteří se starají o osoby s Alzheimerovou chorobou, trpí depresí, úzkostí a stresem. 70% poskytovatelů péče lidem s Alzheimerovou chorobou trpí depresemi, úzkostí a stresem, a pouze 31% z nich si požádá o pomoc. Toto je jeden z hlavních závěrů vyplývající z nejdůležitějšího průzkumu Evropy, který se v této oblasti uskutečnil. Průzkum prováděla Alzheimerova nadace ze Španělska mezi 1 200 pečovateli o osoby s touto nemocí. Na druhou stranu, minimum pečovatelů začalo pravidelně užívat antidepresiva či anxiolytika, aby tak zmírnily svoji úzkost a, jak už bylo zmíněno, pouze 31% z nich pro sebe vyhledalo lékařskou pomoc.
Zdroj: Fuente: Sarea Carreira. La Voz de Galicia.
Zpráva varuje, že rovnost pohlaví existuje, což dokazuje fakt, že 83% pečovatelů jsou ženy.
Madrid, February 26, 2010 (EP)
Podle 28. Svazku Sbírky sociálních studií nadace La Caixa s názvem „Péče o druhé: Výzva pro XXI. Století.“ trpí přibližně 85% poskytovatelů péče syndromem vyhoření, „který má mnoho negativních důsledků, kterými jsou například fyzické i psychické zdravotní problémy, narušení společenského a pracovního života“.
Během prezentace této studie zdůraznili autoři potřebu řady podpůrných programů, které by ovlivnily negativní důsledky péče.“ Existují samozřejmě také pozitivní důsledky; ty jsou však v drtivé menšině.
Mezi negativní následky řadíme: následky ovlivňující zdraví jako stres, poruchy spánku či zvýšená spotřeba léků, socioekonomické následky mající vliv na růst výdajů domácnosti či ztrátu zaměstnání ženy, a v neposlední řadě také psychologické a psychosociální problémy, kam patří úzkost, deprese, nedostatek svobody, rodinné vztahy a také důsledky způsobující manželské konflikty a omezený společenský život pečovatele.
Vedoucí studie, Constance Tobias, řekl, že nedostatky systému závislosti směřují k modelu, který nahlíží do budoucnosti a udržuje nerovnost žen a mužů. V tomto ohledu ze studie vyplývá, že ženy jsou těmi, které ve Španělsku nesou břemeno jednoty a závislosti.
Proto tedy je ve Španělsku pečovatel o závislé osoby profilován jako žena (v 83% případech), vdaná, se základním vzděláním, nevýdělečného povolání. Navíc, v 77,2 procentech případů provádí permanentní péči.
Začlenění žen do pracující síly a vysoký nárůst délky života jsou dvěma faktory, které studie zdůraznila, a dle toho je třeba vynutit si nový model, který přesahuje tradiční roli rodiny a v podstatě ženy jako pracovníky.
Proto je dle Tobiase třeba “umožnit infrastrukturu a profesionální podporu služeb, které je v současnosti nedostatečná.
Data ukazují, že míra pokrytí služeb doma či v rezidentní péči nedosahuje ani 5 procent a péče v denních centrech pouze 0,8 procent. Nedostatek zdrojů na péči se přisuzuje k trendu tradiční rodinné péče, který způsobuje „zákon ekonomické pomoci rodinám obsahující 51% benefitů, když by tyto případy měly být výjimkou, v případě že užitečnost sítě není dostatečná.
Závěrem, studie ukazuje, že, jak už vysvětlil autor, pomalé tempo implementace politik zaměřených na přesun od tradičního modelu péče k novému modelu, ve které stát hraje významnou roli v poskytování péče, kterou realizují odborníci. Ze studie dále vyplývá lítost nad faktem, že zmíněný krok nebyl veden všemi nezbytnými zdroji, a také kritizuje nerovnoměrnost v distribuci prostředků mezi různá odvětví, nesourodost sociálních politik mezi komunitami, absenci koordinované sítě služeb a také problémy sladění pracovního a rodinného života.
Psychologové z univerzity v Malaze vytvořili metodu ke zlepšování emoční inteligence adolescentů tak, že zkoumaly spojitost mezi násilím a emočními schopnostmi.
25.11.2010
Emoční inteligence je jako kterýkoliv jiný jazyk: všichni máme dispozice mluvit, jej je třeba se to naučit. Výzkumný tým z Fakulty psychologie pod vedením profesora Pabla Fernándeze Berrocala zjišťoval techniky pro školení emoční inteligence na více než 2 000 studentech v letech 12 a 16 let z institutů ze čtyř provincií v Andalusii.
Tým několika expertů věří, že stejně jako svaly jednotlivce rostou dle toho, jaká cvičení praktikujeme, tak se také schopnost určit, rozumět a zvládat emoce zvyšuje spolu s jejím tréninkem.
Zdroj: malagahoy.es
Druhý nadnárodní meeting projektu CarEIn se konal v dánském městě Aarhus ve dnech 26. a 27. října 2010.
Partneři projektu diskutovali o meznících, kterých bylo doposud dosaženo, a také o budoucích úkolech, které je třeba splnit. Setkání bylo zaměřeno hlavně na vývoj samotného obsahu projektu CarEIn a také na návrh verze platformy Web 2.0, která podpoří vzdělávání v rámci projektu. Partneři také diskutovali aktivity a strategie, které je v budoucnu čekají. Jde hlavně o diseminaci projektu, konkrétně o závěrečný seminář ve městě Palma de Mallorca organizovaný jedním z partnerů projektu, společností ABDEM.
Třetí nadnárodní setkání v Ostravě, Česká republika
Třetí nadnárodní setkání v rámci projektu CarEIn se konalo v Ostravě, Česká republika ve dnech 16. a 17. květen 2011. Projekt CarEIn se právě nachází v klíčové fázi. Poté, co byl vytvořen obsah vzdělávání, a byla podpora vzdělávacího prostředí Web 2.0, začali partneři testovat a validovat hlavní produkt projektu.
Partneři projektu diskutovali o implementaci validačních aktivit a možnostech, jak vzdělávací nástroj projektu CarEIn vylepšit.
Seminář “Emoční inteligence jako nástroj ke zlepšení komunikace ve zdravotnictví“ v Barceloně, Španělsko
9. června 2011, organizace EurGabinet Gestio zorganizovala seminář v Barceloně ve Španělsku, který se zaměřil na význam emoční inteligence jako nástroje, kterým lze zlepšit komunikaci v oblasti zdravotnictví. Seminář byl určen pro manažery středisek a další zdravotnické profese, které pracují se starší generací.
Zvládání incidentů a problémů s dodavateli, pracovníky, uživateli či rodinami je jedním z nejdůležitějších úloh, se kterými si manažeři center pro starší občany musí poradit. Komunikace, vztahy a jednání s odpovídajícími emocemi jsou klíčovými elementy k dosažení očekávaných cílů.
Cílem semináře byla diskuse o konceptu emoční inteligence, možnostech jak zlepšit schopnosti být emočně inteligentní, jak použít strategie emoční inteligence při práci s uživateli, rodinami, pracovníky i dodavateli.
Zdroj: http://eurgabinet.blogspot.com/2011/05/la-inteligencia-emocional-como.html
“Starat se stále je možné”: Julio Gomez
06/06/2011
Pokud lékaři nemohou léčit, mohou se alespoň starat.
Pokud není v moci lékařů vyléčit pacienta, jejich práce tím nekončí. Mohou se starat a pomáhat pacientovi žít důstojně do posledních chvil jeho života. V důsledku těchto posledních povinnosti jsou odborníci nuceni čelit léčebným paradigmatům, které určují jejich vzdělání a praxi.
Stejně tak rodina pacienta musí zvládnout “cestu” bolesti a nejistoty.
Nevyléčitelné choroby způsobují emoční šok jak pro rodinu, tak také pro odborníky. Snadný způsob je pak přijmout nedostatek víry rezignací. Nicméně, práce, kterou je třeba vykonat je stále velmi důležitá. Je možné ulehčit příchod “nevítaného” konce.
Paliativní péče je aktivní a komplexní péče pro osoby s nepříznivou prognózou o délce života a také pro jejich příbuzné a přátelé.
Julio Gomez, autor článku “Starat se stále je možné” se s zdravotnickým personálem a pečovateli dělí o to, jak zvládat tuto fázi života s vírou, klidem, vděčností, atd.. Autor má v této oblasti bohaté zkušenosti jako otec doktor, který ztratil syna a potýkal se s nemocí.
Zdroj: http://www.plataformaeditorial.com/cont/novedades/novedades_sola_es.php?idField=176&table=novedades
Kolikrát za život jste se trápili tím, že se k vám někdo zachoval nespravedlivě? Pravděpodobně už vícekrát. Pokud vás ale napadlo, že by mohla být chyba i ve vás, seznamte se s emoční inteligencí. Souhrnem dovedností, po jejichž zvládnutí získáte vyšší sebejistotu, lepší vztahy a může se vám zlepšit i zdraví.
Emoční inteligenci lze definovat jako schopnost efektivně nakládat s vlastními i cizími emocemi a využití této schopnosti pro komunikaci s okolím. Je v podstatě protipólem inteligenčního kvocientu (IQ), který hodnotí myšlenkové schopnosti a díky kterému můžete mít předpoklady k dosáhnutí vysokého vzdělání a nalezení dobré práce. V dnešní konkurenční době však vysoké IQ již zdaleka nestačí.
Může se vám stát následující situace. Po škole nastoupíte do práce na stejnou pozici spolu se svým spolužákem. Máte tedy stejné vzdělání i zkušenosti, vy jste však byli ve škole vždycky lepší a celkově chytřejší. Za rok je spolužák navržen na povýšení, přestože vy zadanou práci odvádíte kvalitněji a s předstihem. Zdá se to být nespravedlivé, že? Jenomže on oproti vám neokřikoval kolegyni, když dlouho telefonovala, neodcházel domů s bolestí hlavy po jednání s rozzlobeným klientem a neurážel se, když ho šéf při poradě upozornil na chybu ve výpočtu. Byl povýšen díky své vyšší emoční inteligenci.
Pokud tedy chcete na této dovednosti zapracovat, nabízím zde pár rad do začátku:
Poznejte sami sebe
Emočně inteligentní lidé rozeznávají, jaké emoce cítí a proč, znají souvislost mezi těmito pocity a tím, jak na jejich základě jednají. Naučte se přemýšlet sami nad sebou. Nebojte se upřímné, konstruktivní kritiky, učte se z minulých zkušeností, dobrých i špatných. Rozviňte svůj smysl pro humor a dívejte se na svět i sami na sebe s nadhledem.
Zvládněte vlastní emoce
Až se blíže seznámíte sami se sebou, budete znát i situace, na které obvykle reagujete nepřiměřeně například hněvem či pláčem. Naučte se techniky, jak tyto situace zvládat. V akutní situaci mohou pomoci různé relaxační techniky jako jednoduché cvičení, hluboké dýchání či hudba. Z dlouhodobého hlediska je pak nezbytný nácvik pozitivního myšlení, zahrnující mimo humoru také jistou změnu v úhlu pohledu. Závažnost situace je totiž vždy pouze taková, jakým způsobem se na ní díváte.
Zajímejte se o druhé
Upřímným zájmem o druhé dosáhnete velmi zajímavého efektu. Lidé se začnou upřímně zajímat o vás, budou k vám ohleduplnější, chápavější, budou vás mít více rádi. Základní vlastností, kterou je potřeba si osvojit, je empatie, tedy schopnost vcítění se do emocí druhých lidí. Další důležité vlastnosti jsou porozumění, odpouštění, soucit a otevřenost. Naučte se také neposuzovat a neodsuzovat ostatní, protože pokud je a všechny okolnosti dobře neznáte, můžete se ve svých názorech poměrně často mýlit.
Naučte se komunikovat
Velmi účinnou metodou pro jakoukoli komunikaci je asertivní způsob chování. Pomůže vám zůstat v rozhovoru neutrální, vyhnout se konfliktním situacím a zajistit přijatelný výsledek pro obě strany. Pro efektivní komunikaci vám dále pomůže respekt k názoru druhého a schopnost naslouchat. Důležitá je také tzv. nonverbální komunikace, tedy jaké signály vysíláte svým postojem, výrazem obličeje nebo i oblečením.
Emoční inteligence znamená spoustu práce na sobě samém, tato snaha se vám ale ve vašem osobním i profesním životě mnohonásobně vyplatí.
Co je to emoční inteligence (EI)?
Proč se objevuje nový fenomén emoční inteligence? Postupně se začaly objevovat otázky: "Proč například někteří vysoce inteligentní lidé jdou v životě cestou neúspěchu, zatímco jiným s nižším IQ se vede překvapivě dobře? Jak je možné, že lidé s vysokým IQ dlouhou dobu nenacházejí uplatnění a hledají práci?
Příčinou neúspěchu jsou často emoční faktory: obavy, strach, agrese či naopak cynismus a odstup, které lidem brání lidem v efektivnějším využití svých schopností a způsobují ztrátu motivace. Naše schopnosti by byly mnohem lépe využity, kdybychom skutečně vědomě hodnotili situace a byli tak zodpovědní za zahájení každé emoce.
Místo toho mají lidé pocit, že se jim emoce přihodila sama. Uvědomujeme si totiž až okamžik, kdy emoci máme. Neovládáme počátek. Nejdůležitější nástroj emoční inteligence proto představuje sebeuvědomění – tedy schopnosti uvědomovat si své emoce. To je základní dovednost, abychom se svými emocemi zacházeli inteligentně. Ideálně to znamená odhalování destruktivních emocí ve chvílích, kdy se začínají tvořit a nikoli poté, kdy již zachvátily naši mysl a projevily se v našem chování. Pokud si dokážeme uvědomit svou destruktivní emoci ve chvíli, kdy přichází, máme svobodnou volbu, jak na ni reagovat.
Úspěch v povolání nezaručují ani schopnosti emoční inteligence ani kognitivní inteligence samy o sobě, ale působí-li pospolu.
Domníváte se, že potřebujete navýšit svoji emoční inteligenci, navýšit emoční a sociální kompetence? K jejich navýšení může dojít jenom sebereflexí, zkušeností a prožitkem. Vyzkoušejte hru Tajemství srdce a mysli, jde o stolní rodinnou a klubovou hrou, která může nejen potěšit vaše srdce a upevnit rodinné či přátelské vztahy, ale také významně rozšířit zkušenost s vyjadřováním emocí a s pochopením světa druhých lidí.
Sestry opouští lůžka pacientů, učitelé nechávají své studenty stavět si na hlavy odpadkové koše - tak tohle všechno může být syndrom vyhoření.
V roce 2009, doktorky psychologie Agnieszka Czerw a Anna Borkowska provedly výzkum, do kterého bylo zahrnuto 364 doktorů, učitelů, zdravotních sester, hasičů, policistů a psychoterapeutů a také 443 studentů těchto profesí. Vědečtí pracovníci z Vratislavi, Univerzity technologie, identifikovali dopad psychologických vlastností člověka na uspokojení ze své práce. Do výzkumu byli přizváni pouze zástupci profesí mající jakousi misi, které jsou často nazývány jako zaměstnání veřejné služby. „Vybrali jsme skupinu učitelů, doktorů a policistů, což jsou povolání, které jsou oproti ostatním častěji vystavováni riziku profesního vyhoření. Osoby vykonávající tato povolání spolupracují s lidmi, se kterými mají často dlouhodobé emoční vazby“, říká Anna Borkowska. Navíc, tyto osoby pracují v prostředí, která jsou sociálně náročná, finančně podhodnocena a jejich práce je neustále považována za službu, a z toho důvodu se obecně od těchto pracovníků očekává vyšší angažovanost.
Výzkum ukázal, že spokojenost v zaměstnání je závislá na osobním optimismu a emoční inteligenci. To jsou individuální duševní vlastnosti. Optimisté mají pocit, že mohou situace a události okolo ovlivňovat, jsou více náchylní k riskování a více odhodlaní hnát se za svými cíli. Na druhou stranu, emoční inteligence je nezbytná ke zvládání emocí při stresových situacích či tehdy, kdy je potřeba číst a rozumět emocím ostatních. „Pro doktora je důležité, aby byl schopný rozpoznat, zdali se jeho pacienti bojí, a také aby si byl vědom následků, jaké jejich pocity mohou mít na celý průběh terapie. A pro tuto dovednost je nutná emoční inteligence,“ říká Anna Borkowska, Ph.D.
V porovnání s ostatními povoláními, mají zástupci profesí mající určitou misi průměrnou úroveň optimismu. Bylo také zaznamenáno, že učitelé jsou ve svém zaměstnání nejméně spokojeni. “Zdá se, že tato profesní skupina potřebuje zvláštní podporu,” komentuje doktor Czerw. Vyhoření, sklíčenost, únava a nižší pracovní uspokojení jsou typické pro učitele s 10 až 15 lety profesních zkušeností. “Starší učitelé si to vynahrazují čerpáním ze svých rozsáhlých zkušeností, ti mladší do školy přicházejí plni optimismu, který se po deseti a více letech výkonu povolání vytrácí”, říká Teresa Bogusz, učitelka polštiny ve Vratislavi po 30 letech zkušeností. Občas je syndrom vyhoření diskutován na setkáních učitelů. V reakci na to jsou organizovány dvou až tří hodinové workshopy. Tyto workshop však nenaučí jak se chovat k problémové třídě, nenabízí ani podporu a nepomáhá se snižováním hladiny stresu.
Výzkum odhaluje rozdíly v optimismu mezi profesně aktivními a těmi, kteří se připravují na výkon profesí výše zmíněných profesí. Druhá z těchto skupin je mnohem optimističtější. Anna Borkowska říká: „Tuto skutečnost můžeme chápat dvojím způsobem. Na jedné straně, nemají tito lidé žádné zkušenosti s profesí, kterou se rozhodli vykonávat. Na straně druhé je to důkaz, že stupeň optimismu a emoční inteligence určuje výběr budoucí profese. Ukazuje to také, že studenti takových fakult mají patřičný duševní přístup.
Toto vysvětlení by mělo být podloženo výzkumem na stejném vzorku osob poté, co započnou svou profesní kariéru, protože žádný podobný výzkum nebyl doposud v Polsku zorganizován. Výzkumní pracovníci z Vratislavi zdůrazňují potřebu podpory takového programu pro ty, kteří vykonávají profese orientované na splnění mise. Je nezbytné představit systém kurzů zaměřující se na učební metody toho, jak zvládat náročné situace, které by byly určeny pro učitele, policisty a doktory. Mohlo by být užitečné analyzovat předpoklady těch, kteří se rozhodnou pracovat ve školách či zdravotnictví a nabízet řadu psychologických kurzů a kurzů komunikace s pacienty. Bohužel, takové kurzy jsou pouze doprovodné k hlavnímu směru osnov lékařských univerzit. „Zatím však budou v Polsku představovány dočasná řešení, kdy sestry odmítají pomoct pacientům a televizní show budou ukazovat bezmocného učitele, který nezvládá své studenty. V takových případech už ale obvykle bývá pozdě“, shrnuje Agnieszka Czerw.
Zdroj: Gazeta Wyborcza, http://gazetapraca.pl/gazetapraca/1,90440,7587909,Optymizm_pomoze
16. září 2011, hostí organizace ABDEM mezinárodní seminář v Palma de Mallorca ve Španělsku. Událost dostala název „Emoční management ve zdravotnictví“ a bude obsahovat praktické workshopy a různá sezení s experty v emoční inteligenci a zdravotnickém sektoru. Hlavní členové cílové skupiny, zúčastněné strany a experti (např. Baleárská univerzita, Španělská Federace proti roztroušené skleróze či Nemocnice San Joan) se podílí na organizaci semináře. Všichni partneři projektu se zúčastní semináře a dalších různorodých aktivit.
Pokud jste o tuto událost projevili zájem, neváhejte a ozvěte se kontaktní osobě ve Vaší zemi.
Číslo projektu: ES/09/LLP-LdV/TOI/149026
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem
